sňatek

církevní sňatek

Základní pravidla uzavření církevního sňatku v kostele.



Svátost manželství se v našem kostele uděluje těm snoubencům, z nichž alespoň jedna osoba trvale bydlí na území naší farnosti.

V případě, že ani jeden ze snoubenců nebydlí v naší farnosti, a přesto hodlají uzavřít manželství v našem kostele, se musí nejdříve přihlásit u faráře jednoho ze snoubenců s žádostí o povolení (licence) na sňatek mimo svou farnost.

Alespoň jeden ze snoubenců by měl být věřící a pokřtěn v katolické církvi.

Kandidáti k uzavření církevního sňatku musí svůj záměr osobně nahlásit zdejšímu faráři nejméně 3 měsíce předem.

Svatební obřad se může konat při mši svaté anebo beze mše spojený s bohoslužbou slova.


 


 


Snoubencům nabízíme zamyšlení nad následujícím textem


"Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobě: z lásky ho povolal k životu a současně ho určil k lásce."
(Familiaris consortio, 11)


Manželský slib


"Já, N., odevzdávám se tobě, N., a přijímám tě za manžela/ku.

Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,

že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.

K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."


- "odevzdávám se" - vydávám se zcela do tvých rukou, dávám ti vše
- "přijímám tě" - se vším, s tvou minulostí, povahou, příbuznými a přáteli, s tvými omezeními i chybami
- "že ti zachovám" - budu uchovávat, stále rozvíjet a živit
- "lásku" - ne zamilovanost, ale trvalé budování vztahu
- "úctu" - budu si tě za všech okolností vážit, vzhlížet k tobě jako k jedinečné milující a milované osobě
- "věrnost" - nepřipustím nic, co by tě tělesně, nebo duševně odsunulo na druhé místo
- "nikdy tě neopustím" - ani v nemoci, obtížích či selháních
- "k tomu ať mi pomáhá Bůh" - protože naše lidské síly by toto vše nezvládly

1. Svátostné manželství
- Manželství je obrazem samotného Boha (nejsvětější Trojce) a obrazem vztahu Krista a Církve.
- K platnosti manželství jsou důležité především tyto podmínky: jedná se o svobodné a dobrovolné spojení muže a ženy (kanonickou formou, na celý život), které nevylučuje přijetí dětí. Ani jeden nesmí být vázán jiným závazkem (jiné manželství, třeba i civilně rozvedené; kněžské svěcení nebo řeholní sliby).
- Dalším předpokladem je, že se jedná o dva katolíky.
- Manželství je nezrušitelná smlouva muže a ženy uzavřená před Bohem i před veřejností.
- Manželstvím nezanikají jednotlivé osoby, ale vzniká zde jednota dvou, úplné a nezrušitelné sebedarování se.
- Nerozlučitelnost manželů neosvobozuje od dalšího rozvíjení jejich vztahu.


2. Role, komunikace, konflikty a krize
- Je dobré znát a respektovat biologické i psychologické rozdíly mezi mužem a ženou. Tyto rozdíly bychom neměli zaměňovat s osobní představou o "rozdělení rolí" v rodině, ale je dobré si o svých představách spolu pohovořit.
- Podmínkou zdravého vztahu je osobní individuální zralost a otevřená komunikace, ke které patří ohleduplnost, jemnost, taktnost a neměla by v něm vznikat témata, o kterých se tzv. nemluví.
- Manželé by měli znát své charakterové vlastnosti a počítat s nimi. Při vzniku konfliktu přistupujte k druhému s úctou a se snahou najít přijatelné řešení. Vyvarujte se také některých chyb např.: ponižování, zesměšňování, odchylování se od tématu, zobecňování, podsouvání jiných úmyslů, ….
- Vážnější konflikty neřešte před dětmi a dalšími lidmi. Nelze-li problém řešit hned, domluvte se, kdy se k němu vrátíte. Je dobré vnímat, zda konkrétní problém není projevem hlubšího konfliktu.
- Krize v manželství jsou zákonité (v určitých situacích např. stavba, studium, úmrtí v rodině a v některých obdobích např. 1. rok, 3.-7. rok, 17.-25. rok…) a nejsou věcí zápornou. Jsou pro nás šancí - upozorňují nás, že je třeba se vztahem "něco udělat." 
- Není cílem vyhledávat utrpení, ale mnohá utrpení jsou nevyhnutelná a přinášejí v důsledku mnoho pozitivního.
- K partnerskému soužití patří odpouštění, ale neustálé litování se nevede k řešení problémů.
- Své problémy i radosti bychom měli společně i jednotlivě předkládat Bohu.

3. Společný duchovní život
- Před svatbou se doporučuje důkladnější rekapitulace dosavadního života ve svátosti smíření.
- Manželství je svátost - Bohem potvrzená cesta ke svatosti.
- Zbožnost není doplněk životního stylu, ale způsob života. Je to snaha o pravdivé vidění sebe i druhých před Bohem, a také snaha o pravdivé vidění našeho vztahu.
- Společné projevy zbožnosti (modlitba, duchovní rozhovor, společná účast na bohoslužbě, …) jsou věcí intimní a zpočátku obtížnou.
- Modlitba ve společenství, ani rodinná s dětmi, nemůže plně nahradit modlitbu manželů ve dvou.
- Své projevy zbožnosti nemůžeme druhému nutit, je třeba hledat společně přijatelné formy. Někdy je lepší spolu pravdivě mlčet, než se uchylovat k frázím a povrchnosti.
- Je vhodné najít si společné duchovní vedení. Je-li to možné, vyhledejte také společenství křesťanských manželů.
- Manžele zpravidla velmi sblíží, dají-li si společná předsevzetí. Inspirací pro společnou duchovní cestu by měla být Bible. Manželé mohou též hledat společné formy pomoci druhým lidem. Trvale se také podporujte v dalším náboženském vzdělávání.
- Je právem i povinností rodičů, aby své děti vychovávali ve víře.
- Nejhlubší a nejintimnější modlitbou manželů je správně prožívaná sexualita.

4. Sexualita a plánování rodiny
- Sexuální sebedarování manželů je naplněním a potvrzením svátosti manželství.
- Sexuální soužití je projevem naprostého, výlučného a nezrušitelného vzájemného sebedarování manželů. Jsou ho schopni ti, kteří své pohlaví plně přijali a s úctou přijímají osoby druhého pohlaví. 
- Fyzické projevy je třeba prožívat v souladu s ostatními rozměry člověka - duševními a duchovními.  Sexualita je nejen tělesný, ale i psychický styk. Je třeba, aby spolu manželé o své sexualitě jemně, ale otevřeně hovořili.
- Předpokladem každého styku je souhlas obou manželů. Je nepřípustné využívat sexualitu k manipulaci, nebo k vydírání partnera.
- Sexualitu a plodnost nelze od sebe oddělovat. Manželé mají zodpovědně zvážit počet dětí a dobu jejich narození. Nikdo jim nesmí bránit v rozhodnutí dítě počít, nebo nepočít. Církev doporučuje plánování pomocí plodných a neplodných dní. Je vhodné se s touto metodou seznámit již před začátkem sexuálního života.
- Počatý život nelze za žádných okolností ukončit.

5. Širší rodina, přátelé, farnost, společnost
- Prioritním vztahem se bezkonkurenčně stává vznikající manželství.
- Rodiče ( i ostatní) mohou pomáhat pouze, jsou-li o pomoc požádáni. Vztahům s rodiči prospívá, dostává-li se jim přiměřených informací o našem životě. Rady je dobré vyslechnout, poděkovat a pak o nich s partnerem můžeme, ale také nemusíme hovořit. Nepřijetí rady není nutné zdůvodňovat.
- Partnera se máme na veřejnosti zastávat, má si být jist naší podporou. Proti partnerovi se nelze s nikým "spojovat". Nikdo pro nás nemá být "důvěrnější přítel" než partner.
- V prvním roce je dobré si ponechat více času pro sebe, pro sbližování se. Později okruh známých rozšiřujeme, abychom nežili v izolaci. Snažíme se také o jisté včlenění partnera do původní rodiny. Kontakty s přáteli udržujeme s ohledem na oba partnery. Kontakt, který ohrožuje manželství, má být ukončen.
- Žárlivost je v jemné formě zdravou součástí manželství. Pokud vzniká bezdůvodně, je známkou nejistoty nebo nedůvěry a vztah ničí!
- Je vhodné se zapojovat do náboženského nebo politického dění, ale nesmí to být únik ze vztahu a nelze to dělat bez souhlasu druhého.
- Domov má být otevřený pro druhé, ale nesmí tím ztratit svou intimitu.